,,Enthulienové, nebo chcete-li „lid úsvitu“, od pradávna obýval místa osídlovaná lidmi, žil s nimi v harmonii a vzájemně prospěšných vztazích. Nicméně dlouhověcí Enthulienové se zálibou v tajemnu a magii se rozmnožují mnohem pomaleji než lidé a tak se jejich počty staly časem vůči lidské společnosti zcela zanedbatelnými.
Od přírody mají hubenou a nepříliš svalnatou postavu, vzrůstem jsou o málo větší než lidé . Enthulienští válečníci jsou postavy poněkud houževnatější, stále však hubenější než lidé. Zásadní věc, ve které se však od lidí i od elfů odlišují je to, že jsou slepí. Dokáží se však orientovat velice dobře, pomocí vnitřního zraku – magického nadání, se kterým se rodí. Hlavními vlastnostmi psychologie tohoto národa je touha po poznání, po vědomostech, moudrosti a mystice. Hledání klidu a nezávislosti ve velkých prostorách svých enkláv, rozšifrování tajů legend a bájí. Jsou mistry mystifikace, mlžení a uchovávání informací. V družině jsou vždy nápomocní, dokud je to pro ně dost lákavé s vyhlídkou na nějaké ty taje a záhady, které jsou nejvítanějším zpestřením jejich života.
Enthulienové si velmi dobře rozmyslí, než něco řeknou. Nejsou náladoví, výbušní, ani agresivní. Nikoho nezabijí, pokud k tomu nemají důvod. Stejně tak Enthulienští zloději nekradou pro zisk, nýbrž pro vzrušení. Objevili se i případy černých Enthulienských mágů, kteří se vydali na zcestí jenom kvůli tomu, že to bylo zakázané a tak se museli schovávat v ústraní.“