,,Světlo je čistota. Světlo je dobrota. Světlo je má Vivianne a jednou se ke mně skrze něj vrátí.“

Zaltar ‚nemilosrdný‘
40 let
Šampion

Po několika generacích svých předků převzal před sedmnácti lety trůn Tremidského království, jakožto jediný jeho dědic. Tou dobou byl již Zaltar ženatý se tehdy teprve sedmnáctiletou Vivianne, která čekala jejich prvního potomka. Dva roky vládl v relativním klidu a krom svých oficiálních povinností se věnoval i svému prvorozenému synovi Adenovi. První změny v Zaltarově přístupu k vládě nastaly až v období, kdy k jeho dvoru dorazil Timothi Rogo jmenovaný na pozici poradce v oblasti víry.
Rogo dokázal svou výmluvností a zapálením pro věc krále do určité míry zaslepit a strhnout na svou stranu. Mezi prvními změnami bylo zpřísnění trestů pro kacíře vyznávající Hierarchy, pro ty, kteří ukrývali mágy, omezení obchodování s magickými předměty.
V sedmém roce Zaltarovy vlády, tedy před deseti lety, se tak poprvé objevilo jeho přízvisko. Nejprve šeptané mezi pár přáteli, později mezi všemi lidmi království. A král samotný ho přijal za své téměř s nadšením. Ten samý rok také přišli na řadu další dva jeho synové – dvojčata, na první pohled k nerozeznání jeden od druhého. Královna ale při dlouhém a komplikovaném porodu zemřela. Zaltar, ovládnut žalem a zoufalstvím nedokázal mít ani jednoho ze svých tří potomků nadále u sebe. S hojným počtem služebnictva všechny tři odeslal do Hwenu, někdejšího sídla prvních vládců Tremidu.
Nadále neovlivňován dobrosrdečnou Vivianne a přítomností dětí se pak zcela oddal studiu Světla a téměř s fanatickou oddaností propadl myšlence na to, že pokud dokáže Tremid dostatečně očistit od poskvrnění magií, Světlo se nad ním slituje a ženu mu vrátí. Rogo tuto královu změnu vítal a i když veškeré jeho vědomosti vyvracely možnost, že by bylo královnino znovuzrození možné, Zaltarovi jeho vizi nevyvracel – korespondovala totiž přesně s jeho vlastní představou o dokonalém světě.
Již tak přísné zákony a nařízení týkající se veškerých magických a nadpřirozených věcí tak byly během posledních let ještě zpřísněny. Upraveny. Změněny. Každý obchodník, který koupil nebo prodal magický předmět byl donucen vést záznamy o tom kdy, komu nebo od koho, a proč tak učinil. Do měst, vesnic i samot každý rok začaly vyrážet templáři, aby procházeli dům od domu a kontrolovali všechny děti a dospívající, zda se u nich neprojevuje sebemenší stopa po magickém nadání.
Zaltar ‚nemilosrdný‘ i se svým poradcem po boku však podcenili sílu lidu, který již dvě staletí dokázal nezapomenout na své staré bohy a na dobro, které jim magie kdysi přinášela. Jistě, většina se zmohla jen na nesouhlasné brblání, někteří dokonce s králem souhlasili a víru ve Světlo přijali za svou… ale hlasy minulosti, dožadující se svobody pro magicky nadané, nebylo možné zcela umlčet. A právě tyto hlasy se 18. května roku 1485 ozvaly skrze skupinu dosud nepoznaných mágů, kteří se pokusili vzít králi život. Neuspěli. Z pohledného muže však jejich magie učinila děsivě vyhlížející monstrum a jen tím posílila jeho hněv.