„Lidé jsou různí. Mohou být statnější i slabší, tlustší i hubenější, vysocí i nízcí. Ale přitom zpravidla nejsou tak tlustí jako hobiti, silní jako krollové nebo obratní jako skřeti. Je to do značné míry dáno jejich univerzálností – rychle se totiž přizpůsobují podmínkám, ve kterých žijí. A když se potom přestěhují, musí se přizpůsobovat podmínkám jiným. A právě to jim v historii jejich rodu nesčetněkrát zachránilo život. Jejich schopnost přizpůsobit se ovšem zanechala značné stopy i na jejich povaze.
Dost často jsou lidé nevděční, rychle zapomínají na dobré i špatné věci, nebrání se přetvářce ani podvodům, a dokonce ani zlomyslnosti. Zároveň jsou ale i zvědaví a důvěřiví (nejsou však naivní) a velice dobře se učí. Žijí všude, kde jsou k tomu dobré podmínky. Nejvíce obývají úrodné nížiny, kde mohou zasít obilí, i horské osady, kde mohou nechat napást dobytek. Jejich způsob života je sdružuje do vesnic a měst, ale neznamená to, že by se navzájem měli nějak zvlášť rádi – až na individuální případy. Živí se obděláváním půdy a lovem zvěře, ale najdou se mezi nimi i velmi schopní řemeslníci.“