Dnes je desáté výroční soutěže v pití Dračího piva. Osoba, která dokáže vypít nejvíce, vyhrává tajemnou cenu!
V rohu hostince se skupina mužů vsází o peníze a pořádá turnaj v páce.
Známý elfský bard dnes neočekávaně pořádá představení a hraje písně na přání.
Cestující obchodník, gnom, z jiného království se dohodl s majitelem hostince a v rohu místnosti si na omezenou dobu postavil malý stánek, kde prodává exotické nápoje.
Depresivní Otto – starý muž, který zamračeně sedí v koutě a u nohou má opřenou ceduli: ,,Rozesměj mě, dostaneš deset zlatých.“
Dnes se v hostinci usadili pašeráci prodávající drogy. Jeden z nich nasype hráčské postavě do pití červený prášek, když nedává pozor.
Bohatě oblečený muž s knírem má dnes štěstí v kostkách a porazil již všechny spoluhráče. Za vyhrané peníze kupuje pití celé hospodě a přemlouvá další odvážlivce, aby si proti němu vsadili. Nikdo zatím neví, že používá cinknuté kostky.
Některé ze stolů jsou odsunuté, nebo převrácené. Uprostřed hostince leží na zemi mladá Enthulienka, které právě praskla voda. Obklopuje ji dav přihlížejících, ale nikdo neví co vlastně dělat.
Žena schovávající tvář za vějíř, oblečená v šatech s výrazným výstřihem ‚dělá oči‘, na každého muže, který projde kolem. Ve skutečnosti je to žena jednoho z místních bohatých obchodníků a pokouší se přistihnout svého muže při čemkoli nevhodném.
Uprostřed hostince je kráva. Všichni jsou opilí a nikdo neví, jak se tam dostala.
„Hostinský“ dnes zdarma rozdává pití a jídlo. Majitel hostince je zamčený v kumbálu na košťata.
Felsa, zrzavá gnomská lovkyně, která se ve městě pravidelně ukazuje jednou do měsíce a vykupuje ‚horké‘ zboží.
Elf sedící hned u dveří si celou dobu polohlasně mumlá. Ve skutečnosti popisuje veškeré dětí v hostinci přívěsku ve své ruce – je v něm uzavřen duch jeho mrtvé ženy.
Lovec má s sebou svého ochočeného medvěda, bez kterého se nikam nehne. Krmí ho čímkoli, co mu hostinský prodá.
Člen městské stráže v přestrojení sleduje dohodu, kterou uzavírají muži u vedlejšího stolu. Nikoho ani na chvíli neošálil a všichni o něm vědí.
Probíhá výroční „Jídelní šílenství“. Za dva stříbrné, jeden odevzdaný hostinskému a druhý ho hrnce, se můžete účastnit soutěže v pojídání masových kuliček. Celkem je šest kol, absolutní vítěz si odnese hrnec se stříbrňáky.
Jeden z měšťanů pochytal na svém pozemku fretky a nyní pořádá závod v tom, kdo je vydrží mít déle v kalhotách. Kalhoty musí být z kotníků zavázané a soutěžícím není povoleno mít pod nimi spodní prádlo. Vítězem je ten, kdo vydrží nejdéle a krom deset zlatých si odnese i všech sedm fretek.
Dnes se pořádá každoroční „Přehlídka knírů“. Vítěz soutěže zvolený hlasováním získá celý večer pití zdarma, ten kdo obdrží poslední místo se musí veřejně oholit.
Koná se soutěž v Slizkém selátku. Uprostřed hostince je postavena ohrada 5x5metrů a v ní je tukem potřené sele. Kdo sele chytí v nejrychlejším čase, smí si ho ponechat. Zápisné je jeden měďák.
Skleněnou výplň okna rozbije střela z kuše, která s naprostou přesností zasáhne do krku bohatě oblečeného obchodníka přicházejícího z hlavního města.
Již několik týdnů přespává v krčmě záhadný člověk, který příšerně chrápe a téměř nevychází z pokoje. Na dveřích má pověšenou cedulku napsanou písmem plným kudrlinek – „Prosím nerušit“.
Dnes večer vystupuje břichomluvec. Jeho loutka vypadá velmi stará a má na sobě oblečení, které bylo v módě přibližně před sto lety. V satirickém představení zesměšňuje současné události a většina hostů se dobře baví. Kdykoli se břichomluvec chystá představení ukončit, loutka mu to zakáže a pokračuje. Celé vystoupení nakonec trvá tři hodiny a břichomluvec po něm vypadá extrémně vyčerpaný.
Johnny, místní opilec. Jistě, že je tu zase. A zase opilý.
V rohu se chystá nesourodá skupina k intenzivně vypadající karetní hře. Gnom, elf který pravděpodobně vynalezl ‚poker face‘ a člověk s rozklepanýma rukama.
Několik žen obklopuje u jednoho ze stolů mladého muže, který je přesvědčuje ke koupi „těch nejkrásnějších šperků v Tremidu“.
Gnomský bard stojí na barovém pultu a zpívá operní árie. Několik z hostů potlačuje slzy dojetí.
Je možné zaslechnout v plášti oblečeného starého muže, jak skupině ozbrojených dobrodruhů různých ras vykládá cosi o záhadné jeskyni. Po potřesení rukou a předání peněz jim dává vybledlou mapu.
Dvě mladé, hihňající se ženy sedící u stolu a popíjející červené víno jsou nenápadně hlídány čtyřmi příslušníky městské stráže.
Kněz Světla přichází do hostince, aby kázal o cestě čistoty a odpuštění. Obdařená krčmářka mu předvede svůj dekolt s tím, že jakmile by si sáhnul, na to svoje Světlo by zapomněl. Kněz prchá z hostince s hrůzou v očích.
Je ‚Medvědí noc‘ na zdech jsou vystavené medvědí hlavy jako trofeje, na židlích i zemi jsou kožešiny a pití je podáváno v pohárech s medvědím dekorem. Po nějaké době si hráči začnou všímat, že hostinec je naplněn výhradně muži s výrazným tělesným ochlupením, kteří se k sobě chovají více než přátelsky.
Písař správce města sedí u baru. Ostatní návštěvníci hostince se mu neustále snaží přednést návrhy a požadavky, které by podle nich měl předat správci. Písař se ale jen chce v klidu najíst a napít.
Podezřele vypadající muž cosi vhodí do pití, než se s ním vrátí ke stolu, kde ho nabídne své společnici.
Je rušný večer a hostinec je plný až po střechu. Z ničeho nic se ozve kvíkání a mezi hosty se začnou proplétat tukem potřená selata s čísly na zádech. Po urputném snažení se hostům podaří odchytit selata s čísly 1, 2 a 4. Po čísle 3 není ani stopy.
Kulhající stará dáma opírající se o hůl je všemi oslovována „bábi Maggie“. Nikdo vlastně neví, čí babička ve skutečnosti je, ale zdá se, že to nikoho ani nezajímá. Stále má dost energie na to, aby svou hůlkou přetáhla každého, kdo podle ní nemá řádné vychování.
Zcela opilý mladý muž s mečem na boku stále dokola vykládá o tom, že se narodil jako hrdina jakéhosi proroctví. Potíž je v tom, že o tom nikdo neřekl tomu troubovi, který problém o který se měl postarat vyřešil místo něj.
Je noc, kdy platí „dva za cenu jednoho“ a hostinec je nacpaný. To z hostů dělá ideální cíl pro zloděje.
Na baru sedí kačer, před sebou půllitr piva a misku nalámaného, usušeného chleba. Když se hráči budou zajímat o co jde, hostinský jim prozradí, že: ,,To je Filbert, naše ochranka. Tak si dávejte pozor ať ho nenaštvete.“ Kačer vstane, narovná se a velmi výhružně zakváká.
Vysoký hubený muž, který je silně cítit po česneku sedí u baru a velmi se zajímá o nemrtvé. Pokud ho hráči osloví, představí se jako Marit Clovenhill, prodavač česneku a lovec upírů na částečný úvazek.
Skupinka excentricky oblečených lidí hlasitě komentuje oblečení všech přítomných, většinou negativním způsobem.
U baru se dohaduje na první pohled velmi mladý muž s hostinským o tom, že je dost starý aby mu nalil. Má důkaz, jak může svůj věk prokázat, ale nejprve vyzve ostatní aby si vsadili. Slibuje, že každému kdo jeho věk odhadne správně vyplatí deset stříbrných, každý kdo se splete zaplatí jemu.
Velmi objemná dáma sedí u krbu ve speciálním křesle vyhrazeném jen pro ni. Je od hlavy po paty pokrytá tetováním.
Majitel hostince vběhne do lokálu, tvrdí že vyhrál loterii a každému zaplatí pití.
Mezi dvěma muži v nejlepších letech propukne bitka. Hostinský si jen povzdechne, každému z nich nalije jedno pivo zdarma a usadí je do vzdálených rohů.
Zákazníci se ohlížejí přes ramena s lišáckými úsměvy, připraveni něco začít. Z ničeho nic jeden z nich vykřikne „jídlová bitka“ a všichni po sobě začnou házet potraviny. Jakmile scéna utichne, hostinský je pořádně naštvaný a všechny nutí, aby po sobě uklidili.
Zjizvený starý muž sedí u baru a mluví s hostinským. Ptá se ho na to, co je třeba uklidit nebo zařídit, s tím, že jeho další směna brzy začíná.
V rohu místnosti posedává muž v tmavém dlouhém kabátě, prodává kradené zboží každému, kdo řekne správné heslo.
Mladý atraktivní pár aktivně hledá někoho, kdo by se přidal k jejich soukromé zábavě v pokoji v patře. Nabízí deset zlatých.
Jeden z mužů, kteří hrají hru s nožem ve které se stále rychleji trefují mezi prsty se omylem bodne do ruky, pravděpodobně si dokonce jeden z prstů oddělí.
Jeden z hostů si získal poměrně velké publikum, díky svému exotickému zvířátku a trikům, které umí.
Městská stráž vtrhne do hostince, spoutá a odvede hostinského.
Muž, který toho vypil až moc se celý pozvracel. Hostinský se ho snaží dostat pryč, ale vypadá to, že omdlel.
Kouřící stará žena se ptá, jestli je možné aby bylo její jídlo speciálně upravené. Odmítá jíst cokoli, co není spálené na uhel.
Celý jeden stůl si pro sebe zabírá loutkář, který si s sebou přinesl svoje děsivé výtvory a i u pití je stále upravuje.
Dnes se pořádá soutěž bardů, většina osazenstva hostince jsou ženy různého věku. Se stoupajícím napětím na improvizované pódium začínají dopadat různé části oblečení.
Dva staří, ženatí muži se snaží udělat si příjemný večer bez svých žen a zahrát si šachy. Ty pro ně s velkým povykem přijdou.
Krásná mladá žena v obnošených zelených šatech odmítá návrhy všech přítomných mužů, se zájmem ale sleduje dámy.
Bohatá dáma si z počátku večera stěžuje na kvalitu pití, brzy ale hlasitě zpívá a svléká se během tance na stole.
Menu v hostinci obsahuje „záhadnou specialitu“. Pokud si ji hráč objedná, jde o hromadu palačinek s ovocem naaranžovaným do tvaru usmívajícího se obličeje. Připomene mu dětství.
Pár gnomů stojí vedle sebe na lavičce a na piáno hraje veselé melodie.
Uprostřed hostince byl dnes uspořádán turnaj v pěstních soubojích. Současný šampion popíjí opřený o bar a přijímá jakékoli vyzyvatele.
Průměrně vysoká postava zahalená v plášti se trochu neobratně vpotácí do hostince, opře o bar a pokouší si objednat pálenku. Ve skutečnosti jde o dva hochy, jeden stojí druhému na ramenou a má nalepený falešný knír.
Do hostince přichází cestující prodavač parfémů.
Část hostince se opravuje po poslední velké rvačce. Tesaři neustále přesouvají sem a tam velké trámy a prkna na novou podlahu.
Tlustý Jenda. Sedí na stejném místě ve stejném rohu jako už mnoho let. Vlastně to vypadá, jako kdyby se z něj už pořádně dlouhou dobu nehnul. Nějakým způsobem zná ale všechny a ví všem, co se šustne ve městě.
‚Kontrolor veřejného zdraví‘ se pokouší zavřít hostince kvůli nedostatečným hygienickým opatřením. Jde o synka z bohaté rodiny, kterého městská hlídka pověřila tím nejméně nebezpečným úřadem, který pro něj dokázali najít.
V hostinci je alespoň třicet mužů namačkaných jeden na druhého, postávajících u baru. Majitel teprve včera přijal mladou, pohlednou a svobodnou šenkýřku z cizího města.
Gnom tančící na stole najednou uklouzne a spadne pod něj. Několik lidí sledujících jeho vystoupení se jde přesvědčit, zda je v pořádku. Na to se z druhého konce hostince ozve gnomovo triumfální „Ta-dá!“.
Muž v barevném oblečení postává v rohu a s někým vede živý rozhovor – až na to, že kolem něj nikdo není. Pokud je osloven zmlkne, upřeně sleduje hráče a zdá se, jako kdyby na něco čekal.
Po několika minutách v hostinci zaslechnou hráči blížící se bouři. Čím déle jsou uvnitř, tím horší se počasí venku zdá. Po nějaké době vběhne dovnitř promořený, udýchaný muž v rybářském oblečení a ptá se, jestli je tu někde léčitel.
Jeden z místních pořádá rozlučku se svobodou. Vše probíhá hladce, popíjí s přáteli a baví se, se zjevně najatými, děvčaty. Do hostince vtrhne jeho nastávající – oblečená ve svatebních šatech a nožem v ruce. Svatba se měla konat již včera.
Nic dnes nevypadá neobvykle a v krčmě je útulno. Teprve po nějaké době přichází městská stráž pátrající po zlodějích, kteří řádí ve městě. Popis jednoho z nich odpovídá jedné z hráčských postav.
Vycpaný manekýn navlečený do tmavého oblečená a pláště je usazený v rohu hostince. Hostinský mu dokonce, čas od času, donese pivo nebo zapálí dýmku. Tajně si vede škodolibou statistiku o tom, kolik lidí se s ním pokusilo mluvit.
Mladá elfská žena vypadá téměř jako drow, ale ne zcela. Má tmavé vlasy a černé oči. Když se pohne a její plášť se odsune stranou, je viditelné, že jedna její paže končí nad loktem. Preferuje zůstávat ve stínu, kde pije tmavé pivo, zcela jistě příliš hořké pro běžného konzumenta. Hostinský doporučuje, že pokud s ní hráči chtějí mluvit, rozhodně ji nemají osovovat jako drow.
Výrobce sýra se snaží dohodnout s majitelem hostince o tom, aby od něj kupoval zásoby. Jako záruku kvality nabízí ochutnávky všem kolem.
Tři gnomové v dlouhém kabátu se snaží chovat nenápadně a špehují „obchodní konkurenci“.
Krčma je ve skutečnosti úkryt místních zlodějů, schválně zcela na očích. Dnes se dva z nich nepohodli a jeden se rozhodl zahodit klíč od společné pokladnice do zátoky.
Majitel hostince je ve skutečnosti upír. Hostinský omylem jednomu z hostů nalil majitelovo ‚speciální víno‘.
Přátelský elf jménem Osvald si vede seznam prací a zakázek, se kterými zrovna někdo potřebuje pomoc. Hostinský všechny příchozí automaticky odkazuje, aby se neptali jeho, ale Osvalda.
Každý měsíc se velitelé stráží z okolních měst scházejí v hostinci, aby diskutovali… nejnovější poezii.
Matka, otec a tři děti. Jejich dům vyhořel do základů a oni našli útočiště v hostinci, dokud nenajdou místo kam se přestěhovat.
V hostinci se zastavil tým závodníků a jejich trenér, kteří míří na koňské derby ve vedlejším městě. Trenér a zkušení jezdec jsou plní optimismu, nováček se již teď třese.
Gundrik Aleseeker, známý ochutnavač piva, sedí u jednoho ze stolů, před sebou nejmenší sklenice, jaké v hostinci jsou, v každé z nich jedno z místních piv. Pomalu ochutnává, mezi jednotlivými sklenicemi si dělá pět minut pauzu a píše poznámky. Jakmile si vybere, objedná si zvolený nápoj a je spokojený. Pokud je vyrušen během ochutnávek, odmítá se s hráči bavit, pokud již ale má svůj vybraný nápoj, je milým společníkem.
Hostince slouží jako místo pro praní peněz místních pašeráků. Další zásilka má přijít dva dny od dnešního data.
Wendel Watherweary je obyčejný lidský obchodník, který má na starost obchodní styky města s blízkým Norwitchem. Když zrovna nepracuje, nebo není na cestách, s příteli je k vidění v hostinci kde hrají podivnou hru, ve které používají mnohostěnné kostky a svou fantasii.
Po špatných zkušenostech počínaje dnešním dnem majitel hostince vyhlašuje politiku „rozbiješ to, najmeme ovce odměn co tě donutí zaplatit“. Zdá se, že nikdo nemá dost odvahy vyzkoušet, jestli svá slova myslí vážně.
Gnom a elf společně vejdou do hostince, objednají si lahev pití a odejdou do pokoje v poschodí. Vrací se přibližně o hodinu později, kdy už spolu nepromluví ani slovo.
U stolu sedí muž středního věku se svou ženou. Při prvních známkách čehokoli nevhodného ji odvádí pryč, i když ho přemlouvá aby zůstali.
Postarší muž, celý pokrytý vytetovanými symboly a ornamenty odchází z hostince jakmile přijdou templáři nebo stráže. Jde o potomka rodiny, která se odmítla vzdát víry v Hierarchy a která za to byla vyhoštěna z města.
Lektvar lásky byl omylem přimíchán do pití jedné z hráčských postav, místo do pití, které patří krásné dámě u vedlejšího stolu.
„Darlen, jen Darlen“. Muž se snědou pokožkou, zlatýma očima a tmavými vlasy nervozně popíjí u baru. Pokud je osloven, okamžitě reaguje defenzivně. „V jeho rodině nikdy nebyl žádný mág, jeho pra-pradědeček rozhodně neměl pletky s jakýmkoli nečistým tvorem a vůbec, on přece vypadá úplně obyčejně!“
Koná se podepisování knihy „Výprava záhuby: Jak dobrodruzi ničí morálku Světla“. Autorem je údajně mladý kněz, sotva mu začínají rašit vousy. Celou dobu má však v zádech svého nadřízeného, který z něj nespouští oči.
V hostinci se koná výroční gulášová slavnost a hrozí, že dojde pivo. Zoufalý výčepní se ptá prvních příchozích – tedy hráčů – jestli by mu nějaké dokázali nejdéle do tří hodin opatřit.
Jsou narozeniny majitele! Cena pití je dnes poloviční a každý dostane kousek dortu.
Po podivně chutnajícím pití se postavy probouzí ve tmě, ve sklepě hostince na hromadě ledu. Zcela svlečené. Vedle nich leží několik dalších lidí, kteří se již neprobrali.
Hostinský odmítá nalévat komukoli, kdo neodloží zbraně, ať jde o dobrodruhy, lovce, nebo členy městské stráže. Všichni je už ze zvyku hned u dveří odkládají do velkého barelu.
Hostinský vám vrací drobné. Jedna z mincí kterou vám dá, je na červené šňůrce přivázaná k nožce maličkého, červeného dráčka. Hostinský se omlouvá za nepříjemnost – nemá jiné drobné. A radí vám draka „utratit“ co nejrychleji, je sice přátelský, ale jen do doby než se ho někdo pokusí oddělit od jeho mince, nebo do doby než má hlad.
Mladý muž, zcela jasně šlechtického původu a v přestrojení, se velice přátelsky a zvídavě baví s každým v dosahu, zatím co jeho osobní stráž vypadá více než znuděně. Místní vědí o co jde, ale pro dobro mladíka a díky jeho milé povaze se tváří, že ho neodhalili.
Neznámý cizinec přistoupí ke stolu kde sedí hráčské postavy a sotva zřetelně se ptá, zda si může přisednout. Vybere si místo co nejvíc v zákrytu a jen mlčky sedí. Pokud na stole je nějaké nádobí s již snězeným/vypitým občerstvením, přisune si ho na svou stranu. O pár chvil později vbíhají do krčmy dva hromotluci, od pohledu námořníci, co zde hledají cizince. Nevypadají že by ho chtěli přátelsky obejmout.
V koutě místnosti sedí mrzák o kterém se říká, že je bývalý Templář, o službu prý přišel po nehodě ve které ztratil nohu a kompenzaci v podobě penze odmítl. Teď se živí jako pomocník v kovárně.
Nepason Bruke. Polovina před dvaceti lety velice slavného dua lovců monster Bruke a Habbels. Zatímco Habbels za svoje zásluhy převzal odměny a usadil se v hlavním městě, Bruke stále cestuje zemí. Povídá se, že hledá nějakou ženu jménem Dulcinea.
